Pokud tohle čtete, tak zřejmě víte, že jsem odcestovala do dalekého Skotska pracovat jako au- pair.Na tenhle blog budu přidávat zážitky, postřehy a taky fotky.
Ve čtvrtek jsem vyrazila na letiště, kde jsem se rozloučila s rodinou a odcestovala sama do Frankfurtu. Cesta letadlem byla úplně v pohodě a hodně jsem toho viděla. Při klesání mě začalo trápit ucho, ale to jsem nevěděla, že to druhý let bude ještě horší. Ve Frankfurtu jsem si dala kafe a zmrzlinu a čekala necelé 4 hodiny na let do Aberdeen. Ten byl už o trochu delší a nad mořem se rozlévala celistvá vrstva mraků. Takže skoro nic vidět nebylo, ale i tak to byl příjemný let. Jen do té doby než jsme začali klesat a moje ucho začalo umírat. Teď ho mám pořád trochu zalehlé.Na malinkém letišti v Aberdeen mě čekal hostdad. A zavezl mě "domů".
Doma holčičky netrpělivě vyhlížely a přivítaly mě moc hezky. Byly ohromené z toho, že jim říkám princezny a taky se divily mé výšce. Dali jsme si všichni večeři a potom jsme už jenom relaxovali a koukali na tv.
Pokojík mám malinký, ale hlavně s velkou postelí, která zabírá celý prostor v pokoji.
Můj první den mi všechno ukázala bývalá au-pair Tereza. Provedla mě celým dnem, napsala mi rozvrh a časy autobusů. Všude jezdím autobusem, dokonce už mám i vlastní průkazku. Ale hlavně mi ukázala město, kde je Primark, Starbucks, M&S, Costa Coffee, Pizza Hut a další pecky.Večer potom Tereza odjela a teď je to už jenom na mně. Celých devět měsíců tady. Zatím mám pocit, že to tady nevydržím, ale to jsou ty těžké začátky. Děti jsou moc hodné a roztomilé, i když to bude s postiženým chlapečkem asi trochu těžší.Děkuji za vaše modlitby a povzbuzení!!!! :)
Ve čtvrtek jsem vyrazila na letiště, kde jsem se rozloučila s rodinou a odcestovala sama do Frankfurtu. Cesta letadlem byla úplně v pohodě a hodně jsem toho viděla. Při klesání mě začalo trápit ucho, ale to jsem nevěděla, že to druhý let bude ještě horší. Ve Frankfurtu jsem si dala kafe a zmrzlinu a čekala necelé 4 hodiny na let do Aberdeen. Ten byl už o trochu delší a nad mořem se rozlévala celistvá vrstva mraků. Takže skoro nic vidět nebylo, ale i tak to byl příjemný let. Jen do té doby než jsme začali klesat a moje ucho začalo umírat. Teď ho mám pořád trochu zalehlé.Na malinkém letišti v Aberdeen mě čekal hostdad. A zavezl mě "domů".
Doma holčičky netrpělivě vyhlížely a přivítaly mě moc hezky. Byly ohromené z toho, že jim říkám princezny a taky se divily mé výšce. Dali jsme si všichni večeři a potom jsme už jenom relaxovali a koukali na tv.
Pokojík mám malinký, ale hlavně s velkou postelí, která zabírá celý prostor v pokoji.
Můj první den mi všechno ukázala bývalá au-pair Tereza. Provedla mě celým dnem, napsala mi rozvrh a časy autobusů. Všude jezdím autobusem, dokonce už mám i vlastní průkazku. Ale hlavně mi ukázala město, kde je Primark, Starbucks, M&S, Costa Coffee, Pizza Hut a další pecky.Večer potom Tereza odjela a teď je to už jenom na mně. Celých devět měsíců tady. Zatím mám pocit, že to tady nevydržím, ale to jsou ty těžké začátky. Děti jsou moc hodné a roztomilé, i když to bude s postiženým chlapečkem asi trochu těžší.Děkuji za vaše modlitby a povzbuzení!!!! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat