První týden za mnou

Ahoj :)

Tak první týden je za mnou a já jsem stále happy!! Nová hostující maminka Aleks, se mnou ještě neměla problém, nekřičela na mě a ani nezvýšila tón. Takže úúúúúúúúúúplně něco jiného než v "Africe"!! Jsem za to moc ráda a vděčná Bohu!

Celý týden proběhl v klidu bez nějakých kolapsů.

Moje pracovní doba je od 7:20 do 9:00 a od 15:00 do 18:00 teoreticky... ale je to hodně na pohodu.

Každý den tady svítí aspoň chviličku sluníčko a tak toho plně využíváme a už jsme byli 3x na hřišti.

V úterý jsem byla v Croydnu, což je větší město než naše (Caterham) a sháněla jsem bundu, kterou jsem nesehnala, a tak jsem si koupila v Primarku aspoň krásný pyžamo! 

Moje dobroučká snídaně aneb jako v hotelu

Ve čtvrtek jsem byla plavat.

Místní bazén= hrůza...:D

Převlékárna je společná, ale jsou tam kabinky na převlečení. Podlaha hrozně špinavá a spáry mezi dlaždičkami nechutně černé. Bazén by šel, ale voda v něm byla dost teplá a na jednom konci byl 1m hluboký a na druhém 2,5m. Bylo tam málo lidí, takže jsem si pořád plavala ve své dráze aniž bych někomu překážela, nebo naopak. No každopádně si najdu jiný bazén a zkusím příště něco lepšího. Aleks mi říkala, že u nás (v ČR i Polsku) jsou bazény mnohem lepší, čistší a voňavější a měla pravdu! Trochu jsem se lekla když jsem to viděla. :D Tak doufám, že najdu bazén v lepší podobě. Ale na druhou stranu jsem si krásně zaplavala a musím říct, že trochu cítím ruce.

Dneska (pátek) jsem dopoledne vyluxovala, vytřela a poklidila dům. Jenže znáte to, přijdou děti domů a jako bych nic neuklízela........:D 

No týden je za mnou a já si připadám jako bych tu byla mnohem dýl. Poznala jsem už spoustu lidí. Aleks tady má dost kamarádek z Polska, tak už jich pár znám a taky každý den mluvím česky!!!!! Do stejné školy, kam vodím kluky, vodí své děti i jedna maminka ze Slovenska, takže mi dala pár rad a já jsem ráda, že můžu mluvit česky! Všichni lidi jsou tady hodně přátelští! Nebojí se s vámi bavit vždy a všude, ale toho jsem si všimla už ve Skotsku.

Podzim je už úplně všude

Dokonce už mám přivýdělek od jedné z maminek. Každý pátek budu vyzvedávat jejího syna ze školy (protože ona chodí do své) a pak s ním dvě hodiny být = on si hraje s klukama u nás doma! :D Takže v podstatě peníze za nic. SUPER! :) 

Jediný co mi tady přijde divné je výchova malých kluků. Rodiče jsou k nim ne moc důslední, a proto to tak vypadá. Co mě překvapilo nejvíc bylo, když Pablo (7 let) dal dvakrát pěstí do ramene své MAMINCE, která mu řekla aby přestal plivat pití. Ona mu řekla, ať jde pod sprchu (protože stejně byl čas koupání) a otec vzal dítě a začal ho utišovat. Jako cože????? 

Malý Hugo už si i na mě v pohodě dovoluje a když se mu něco nelíbí, jako třeba když mu řeknu ať se nechová jako dítě, začne na mě řvát a párkrát jsem i dostala. Ale tady se děti nebijí, takže mu můžu říct, ať toho nechá nebo mu nedám žádný sladkosti. Což moc nefunguje...

Ale jsem tady zatím šťastná já i moje hostující rodina mě má ráda. Bavila jsem se s Aleks, co se jí nelíbí nebo co mám změnit a ona mi řekla, že ať nic neměním, že jsem úžasná. Což mě moc potěšilo a já budu ještě víc happy! :) 

Tak se mějte krásně a příští článek budou fotky z Brightnu, kam se chystám zítra! 

Sledujeme Rugby a vše se musí správně zapsat

Čao

Vstříc LEPŠÍM zítřkům

Nová rodina, nový pokoj, nová postel, nové všechno!

                                V pátek večer jsem odjela z "Afriky" a ráno už jsem byla v typické Anglii!

Poslední africké jídlo: Yam, vejce s rybou a pálivou omáčkou

Rozloučení bylo nic moc, ale hlavní je, že jsem dostala výplatu a Ade mě překvapila s dárkem pro mě i pro babičku, protože jsem jim přivezla pár homemade deček. Ola mě potom vysadil u autobusového nádraží a já si našla bus, nasedla do něj a odjela z Aberdeen.

Zase cestování, zase homeless

Cesta trvala necelých 12 hodin a z toho jsem asi 4 hodiny spala. Autobus nebyl úplně plný, takže jsem se roztahovala a seděla sama na dvou sedačkách. Vtipné bylo, že v Glasgow si přisedli dva muži a jeden byl z ČR  a druhý ze Slovenska. Takže bylo super slyšet rodný jazyk!!
Ráno kolem 6 jsme dorazili k Londýnu, nejdříve vystoupilo pár lidí na letišti Heathrow a pak zbytek na Victoria Station. Byla ještě docela tma, takže jsem nejdřív byla zklamaná, že nic nevidím, ale potom jsem si to vynahradila.
U příjezdů na mě čekala Aleks (moje nová hostující maminka), která mě hned objala a řekla, že potřebuji kafe! Což jsem opravdu potřebovala! :D Takže první věc: Hurá, tahle rodina pije kafe!! 

Výhled z okna

Šly jsme dát věci do auta a potom hned do kavárny na teplé latte, které mi opravdu bodlo! Když jsme dopily kafe, zeptala se mě jestli se chci projet po Londýnu nebo jet hned domů. Jelikož bylo kolem půl 8 a Londýn bylo poloprázdný, vyrazily jsme na menší roadtrip po Londýně...... menší... no viděla jsem úplně všechno až na Tower Bridge a královnu. Takže jsem se krásně projela Londýnem a jelikož hostující rodina má auto s prosklenou střechou, tak sightseeing byl mnohem zábavnější a zajímavější.
Doma na nás čekal zbytek rodiny: Simon, hostující otec - starší 57 let, motorkář a pohodář (zatím), spoustu ocenění za stavební firmu, kterou vlastní. Pablo - syn, 7 let, hodně chytrý kluk, rád se hádá o banalitách a miluje Star wars a rugby! Hugo - roztomilá opička, která zatím ukázala, že má hysterické záchvaty a rád si hraje s legem a mimoni!
A maminka Aleks je původem Polka, umí španělsky, polsky, anglicky a rusky :) (takže, si občas něco řekneme rusky a je to sranda). Její kolem 34 let, má ráda sport, Kunderu a učí na základní škole! :)
Po příjezdu jsme si dali snídani a já si šla vybalit do nového pokoje. Můj pokoj vypadá jak hotelový. Hodně veliký rozdíl oproti tomu minulému, kde byla jen postel. Tady mám svůj stůl, dva noční stolky, komodu, knihovnu, velkou postel,šatnu a hlavně vlastní koupelnu se záchodem a sprchou!!!! Luxus !!!!
Po vybalení jsem si šla chvilku odpočinout a nabrat pár sil. Moc nešlo spát, protože kluci jsou kluci a dělají rámus!
No pak jsme si dali menší oběd se spoustou zeleniny, která mi hrozně chyběla, a šli se projít. Aleks mi všechno ukázala. Šli jsme do parku kopat s klukama, sbírali jsme kaštany a nějak jsme se s klukama seznamovali. Potom nesměl chybět rugby zápas, protože se právě koná mistrovství světa v rugby tady kolem nás. Pak nám Aleks naservírovala normální evropskou večeři!! Kuřecí řízek, šťouchaný brambory a okurkový salát! Mňamka, snad po sto letech africkýho jídla, normální jídlo na talíři.

Procházka po okolí

Druhý den v neděli jsme šli (já,Aleks a kluci) do kostela (není to věřící rodina, Aleks chodila když byla malá a Pablo chodil dřív do křesťanské školy)! Byla to typická katolická liturgie ve velmi chladném kostele, což jsem trochu podcenila. Po příjezdu jsme si dali sváču, zahřáli se a já si šla vyzkoušet moje auto! Jo přesně tak, koupili mi malýho fordíka, 13 let starýho a s volantem na pravé straně! Ze začátku to bylo trochu divný, ale ke konci už mi to přišlo docela normální. Zkusila jsem si všechno a přijde mi, že mají míň pravidel než v ČR. Projely jsme s Aleks všechna místa, která potřebuji = škola, bazén, park.
Nejtěžší je zvyknout si, že si musím nechat prostor vpravo a ne vlevo a taky sahám po řadící páce do prava, což jsem si už omlátila ruku o dveře. Jinak mě Aleks chválila a říkala, že jsem řídící talent!! :)
Když jsme přijely z jízdy, šli jsme na procházku, která skončila v nedaleké staré anglické restauraci.
Nejdřív jsme se zastavili jenom na pivo, ale potom jsme si dali i pozdní oběd, který byl i jako večeře, protože já jsem z toho plná do teď a to jsem měla jenom salát! :-D

Po příchodu jsme si dali trošku práce u rugby! Práce spočívala v opravování testů ze školy, kde Aleks učí. Byla to zábava a tuhle úroveň (dětí 7,8 let) ještě zvládám! Potom jsme si sedly a všechno jsem si napsala, můj rozvrh, kdy co a jak udělat. Kdy koho kde vyzvednout atd... Taky mi ukázali kuchyň a jaký dobrotky můžu jíst, jak se zapíná trouba atd. Taky jsem si udělala první latte v kávovaru značky LaVazza :-O ! A pak jsme si povídali a děti šly spát.

Caesar salát

Myslím, že tady to bude opravdu dost jiné a dokážu si tady představit být tak dlouho! Už teď vím, že mně zaplatí letenku na Vánoce a silvestr, abych se mohla mrknout domů, že poslední týden v říjnu mám volno, že na mě budou hodný a že se tu cítím MNOHEM líp než v "Africe".
Auto můžu používat jak chci, kartičku na cestovaní po Londýně mám taky, a děti hlídám cca 2-3 hodiny po škole a občas budu v pátek večer. Skoro žádná práce, super prostředí, krásná Anglie, hodná rodina (hlavně maminka je super) a taky nepálivý jídlo!!
Líbí se mi tu, i když doma je doma! Tak uvidíme, co na to budu říkat po týdnu.

Mějte se krásně!



PS: pardon za ta anglická slovíčka, ale začíná to být těžké psát a mluvit česky

Výlet do Afriky

JE TO TADY!

Moje věci jsou zabalené a jen teď dodělám svoje povinnosti a jedu o dům dál!!
Konkrétně do Caterhamu, kde na mě čeká rodina s dvěma kluky. Cesta bude trvat 12 hodin, tak to snad přežiji ve zdraví.

Včera jsem byla naposledy ve městě, obhlídla novou kolekci v Primarku a M&S.... začne tady podzim a všude se vytahují vánoční věci + už se tady začíná rozjíždět Halloween! Na ten jsem tady opravdu zvědavá.
Taky jsem podruhé byla s holčičkou na baletu, takže roztomilost sama. A pak už jenom hraní s dětmi doma.

Dneska dopoledne jsem vygruntovala můj pokoj a připravila pro další hosty, taky jsem zašla koupit pár dárků pro novou rodinu.

A teď už jenom pár hodin do odjezdu u televize s dětmi.

Výlet do Afriky byl tady velmi zvláštní, poučný a taky občas zábavný.
Je zajímavé jak to chodí u rodiny úplně z jiného světa. Jiná výchova, jiná strava, jiný všechno!

Ade
Hostující matka, která se mnou řešila různé věci, většinou jí na mně něco vadilo. Ale někdy byla i hodná a nasmály jsme se. Je to zvláštní paní, u který je vidět, že dává Boha před svoje děti. Ráno když se probudí tak hned zapíná chvály a nejdřív se modlí a potom teprve jde pozdravit svoje děti. Taky mi ráda kecá do života a mám z ní pocit, že mě naprosto zná a ví, jaká jsem.
Taky je doooost hlasitá, směje se nahlas, mluví nahlas...takže pokud mi někdy řekne, že JÁ jsem hlasitá, tak říkám NE! :D

Ola
Hostující otec, který každou minutu úplně jiný. Ze všeho nejvíc mě u něho překvapilo jak je líný. Má dvě vysoké školy a pracuje v nějaké dost dobré firmě.... ale jak přijde domů, sedne si k televizi a nechá se obsluhovat dětmi. Děti (hlavně ta nejstarší) nosí jídlo do obýváku a zpět, zavírají za ním dveře, nosí mu dopisy (které si mohl vzít po cestě do obýváku), rovnají mu oblečení a dávají do skříně. On teda občas dětem uvaří jídlo, ale uvaří ho jenom dětem a mně se ani nezeptal jestli bych si dala taky. Jinak občas jsem se s nim i bavila a pochválil mi angličtinu a taky mi vysvětloval spoustu věcí.

Folami (10 let)
Nejstarší holka v této rodině. Ze začátku mi trochu pomáhala a byla  s ní sranda, ale jak viděla, že jí se zájmem poslouchám a nic nenamítám, tak to začalo. To bylo samý: Májo, víš já jsem nejlepší v matice ze školy, víš umím nejlíp zpívat (což teda neumí), víš já nejradši čtu knížky a ráda je i píšu, takže mi mamka vydá knížku, víš já jsem nejlepší ve spelování, víš já jsem nejlepší v psaní, víš já jsem nejlepší tancování, víš já jsem....... atd atd...:D ke konci mi to už lezlo krkem jak ona je dokonalá...teda aspoň si to myslí a pořád mi to vnucuje.
Na druhou stranu jí táta opravdu drtí, každé ráno a každé odpoledne musí spočítat spoustu příkladů a psát. Protože její táta říká, že když není bílá, bude to mít v život dost těžký, takže se musí drtit, aby byla nejlepší.

Michael (6 let)
Tento kluk pro mě byl nejtěžší kalibr. Je to klučina, který při porodu byl 11 minut mimo a museli ho oživovat. Takže má nějakou mozkovou obrnu, což nemá potvrzený od doktora, ale má i vadu řeči. Taky mu právě chybí dva přední zuby, takže někdy rozumět bylo opravdu těžké. Jídlo pro něj musí být vždy v tekutém stavu nebo takové, které nemusí kousat. Všechno totiž hned polyká nebo rozmělňuje v puse.
Bohužel mu rodiče nedávají speciální výchovu, jen ho berou jako dítě zázraku a tak se k němu i chovají.Chodí teda do speciální školy a autobus ho nabírá a vysazuje přímo u domu. Dělat s ním úkoly bylo to nejtěžší co jsem tady zažila. Neudrží moc pozornost, nemluví, pořád chodí na záchod a touží po fyzickém kontaktu. Což když si dítě utírá nos a sliny rukou a pak na vás sahá, není moc super! :D
Ale zvládla jsem to!

Victoria (3)
Tahle cácorka je opravdu srandovní a vtipná holčička, je vidět, že je nejmladší a taky si to užívá. Hrozně ráda se mazlí, nebo mě pořád pusinkuje. Je roztomile obtloustlá a říká, že mám miminko v bříšku. :D
S ní jsem trávila nejvíce času a myslím, že jsme si to spolu užily. Je dobře ukecaná, ale kecá pořád, hlavně teda když jí!! :D Když teda není po jejím, tak začne fňukat a brečet, ale už přišla, že to na mě neplatí.
No a aby mě poslouchala, tak jsme měly pravidla: princezny jedí se zavřenou pusou, princezny tohle a támhle... protože kdo by nechtěl být princezna! :)
Jelikož v britské škole, která je od 4 let- první třída, se do školy jde s tím, že děti umí číst a psát, tak jsme se hodně učily. Naučila jsem jí se podepsat a čísla do 12. Měli jsme odpoledne školu počítání a psaní a to nás obě moc bavilo! Je moc šikovná! Kdybych jí měla srovnat s českými dětmi, tak je vyspělá tak na věk 5 let. Což ty děti tady jsou mnohem vyspělejší, než v ČR.

A to je všechno, potom jsem tu byla já a mě znáte.

Děkuju všem za podporu tady v tom creepy housu!!!
Doufám, že se máte krásně!
Příště bude příspěvek už z nové rodiny, tak mi držte palce!

Čao :)

Poslední pondělí, poslední úterý

Ještě 2 dny a budu odtud pryč!!!!!
Já už "stříhám metr" a stříhá ho i moje hostující matka.

Pondělí, úterý i středa byly běžné. Občas jsem dostala vynadáno za nějakou banalitu, ale to už neřeším.
Už se jen těším, až v pátek v 7 večer nasednu na autobus, který mě odveze odtud pryč.
Teď mám před sebou celé dva dny. Plánuji zajet naposledy do města a taky musím kompletně vygruntovat můj mrňavý pokojíček.


Rady, typy a postřehy:

1. Olej z talíře se tady umyje jenom tou stranou houbičky kde je drátěnka!
2. Na koberci se nesmí nosit pantofle!
3. Afričani jedí jenom pálivé jídlo. Jejich maso vypadá tak, jako by ho ukradli z pořadu: Faktor strachu!
4. Princezny: jí se zavřenou pusou, nemluví když jedí,  nezpívají když jedí a dalších milion věcí :D
5. Když něco zařizuješ, na rodiče se obrať jako na poslední!
6. V devatenácti letech máš být naprosto samostatná aniž by ti někdo pomáhal
7. Dopisy tady posílají jenom z dovolené
8. Pokud si pořídíš aupair, tak proto, že budeš moc dlouho spát a mít víc času pro sebe.
9. Když člověk kýchá nebo smrká ve Skotsku, musí jít do jiné místnosti.
10. Neboj se i divných lidí!

Skotsko mým fotákem

Krásně šumící moře, mořský vzduch, kafe a pohoda!

 Moje oblíbená cesta kudy chodím pro holčičku do školky

 Ano, ta voda byla opravdu studená.

 Milujeme Frozen a taky rády kreslíme. :)

 Kostel, ve kterém to bylo opravdu super.  http://kingscommunitychurch.org/

 V Čechách v parcích a blízko vody potkáváme holuby nebo kačeny a tady jedině racky! :) Ráno mě budí místo kohouta. :D

Skotská architektura aneb 50 odstínů šedi.

První nákup- kniha a extra velký maliny!!! :)

Můj malý pokojíček :) kde je jen moje kultura!

Vicky- 3 roky. Moc šikovná holčička!

Skvěle strávené odpoledne na pláži, i když teda foukal velmi studený vítr.

Mám rodinu!!!

Ahoj,

mám rodinu!!! Je to rodina, která bydlí blízko Londýna a taky 50 min od Brightnu (jedno z nejhezčích míst v UK)! Mají dva kluky školního věku, takže budu mít většinu dne volno. Taky mi paní psala, jestli umím řídit, protože by mi koupili auto. Tak uvidím, ale už se moc těším!


Čtvrtek odpoledne byl super, vzala jsem malou na balet, kde bylo asi 8 malých holčiček. Připadala jsem si jako když Gru čeká na holky na baletu. (scéna z Já padouch 1)

Pátek byl taky už v pohodě a děti se mohly koukat na televizi, takže pro mě to byla pohoda.
I když se teda matka vrátila z práce kolem oběda a já jsem to nevěděla a nestihla umýt nádobí, což mi bylo velice vytknuto a zase přišla přednáška jak jsem neschopná. Takže jsem měla chuť odejít hned, ale zase u večeře byla sranda.

Sobota byla pohodová, jen jsem vyluxovala celý byt ze své iniciativy, protože alergie se tady spíš rozvíjí než aby ustupovala a v některých místnostech jsem ani nemohla být. Sobotu tady nemají pracovní, protože jezdí na střídačku se modlit do shrom a tak.

V neděli jsem šla do jiného kostela než minule a udělala jsem velmi dobře!!! King´s Community Church byla pecka! Trochu jako americký sbor. Chvály Hillsong, Chris Tomlin a další...
A bylo to o 100x lepší než minule. Když jsem přišla, tak mě hned všichni vítali, dali mi letáčky na uvítanou a byli moc milí. Sedla jsem si do sálu, kde se postupně scházel sbor, který se skládal ze všech ras. Byla jsem tam asi 10 min před začátkem a během toho za mnou přišli 4 lidi se seznámit včetně jednoho z pastorů. Bylo to hrozně milé a rozhodně jsem se tam cítila líp než minulý týden. Sice jsem se trochu bála, že nebudu rozumět kázání, protože skotský přízvuk je opravdu strašný, ale bylo to luxusní. Kázala mladá paní okolo 35 let, která vypadala úplně jako Ellen DeGeneresová (Ellen show) a kázání bylo na téma CHOSEN (zvolený, vyvolený). Mluvila britským přízvukem, takže ji bylo dobře rozumět a kázání mě opravdu nadchlo a taky povzbudilo!!!

Takže jsem moc ráda, že jsem šla zrovna tam.
Po bohoslužbě mě jeden z výborů vítačů dal balíček pro ty, kdo tam jsou poprvé a lákal mě na různé aktivity. Škoda, že už tady nebudu, protože bych tam určitě šla znova.

Po cestě domů jsem vystoupila z autobusu o trochu dřív a šla se projít na pláž. Zrovna tady svítilo sluníčko, takže to bylo nádherný. U moře foukal silně vítr a já jsem byla jediná, která si máčela nohy v ledovém moři.
Ale bylo to nádherný, velký vlny,mořský vzduch, sluníčko a já si k tomu ještě koupila Starbucks! :) Takže paráda.

Potom jsem jen dojela domů a přemýšlím co budu dělat odpoledne.Možná se půjdu projít, protože venku je krásně!

Tak se mějte taky krásně!! :)

Čao

Pojedu dál?

V úterý večer jsem si sedla k Ade (host matce) když večeřela a začaly jsme si povídat. Ona mi řekla, že vidí že jsem pořád smutná a že to má špatný negativní vliv na lidi okolo, tak mě teda pošle domů. Potom mi opět řekla jaká jsem a vyjmenovala mi spoustu věcí, který bych měl udělat atd. Jsem ráda, žes tím přišla ona a já se nemusela stresovat s tím jak jí řeknu, že odcházím.

Tak a teď hledám a hledám a hledám! Domů se nechystám a ani nemůžu, takže celý večer a celé dopoledne hledám rodinu, ke které bych mohla od příštího pátku (to mě "vyhodí") jít. Mám zadní vrátka kdybych nic nesehnala, ale píšu si s jednou maminkou, která mi má zavolat. Dohromady jsem napsala asi 15 rodinám (spíš v Anglii). Tak doufám a modlím se abych sehnala někoho lepšího a co nejrychleji.

Středa byla pohodová a pro mě hledací. Poprvé jsem tady měla volno od 6 hodin jako mám ve smlouvě. Rodina odjela do shromka a já zůstala doma. Takže jsem skypovala a hledala.

Dneska ráno venku docela velká mlha a chladno jako vždy. Děsím se blížícího víkendu, ale zároveň o bude tady v té rodině poslední, takže snad to bude dobrý. Doufám, že mi něco ukážou a nebudeme celou sobotu doma.

Tak se mějte fajne....

Čao

První dny ve Skotsku

Sobota byla pro mě pohodová až na ranní rutinu (sprchování, vstávání dřív a dávání snídaně). Dopoledne se toho moc nic nedělo a čas nějak plynul. Táta s malou holkou jeli na koupání a zbytek rodiny zůstal doma. Kdo chtěl tak odpočíval a Ade (host matka) připravovala večeři. Což znamená, že udělala večeři dětem a mně a potom úplně něco jiného afrického manželovi. Já jsem se nudila, tak jsem si šla číst knížku, kterou jsem si tady pořídila a usnula jsem u toho. Po 2 hodinách jsem se vzbudila a jen tak odpočívala, protože všude byl klid. Za pár chvil na mě ťukala Ade jestli jsem Ok, jestli mi není blbě, když mě dlouho neviděla (což později se ukázalo jako velký problém).
V neděli ráno zase to samé- vstávat v 7 vzbudit děti, které jsou vzhůru od 5, a připravit je do kostela.

POZN: naprosto jsem to nepochopila! Ade ležela v posteli do devíti a já tady lítala kolem dětí, četla knížky a starala se o ně. Ade v 9 vstala a s naprostým klidem se šla připravit do kostela (připravit= sprcha, namalovat se a vše okolo), když jsme měli kolem 9:15 vyrážet směr sbor. Takže jsme potom 20 minut čekali v autě na maminku až se vypraví. 

Sbor byl doooost zajímavý. Přijeli jsme na desátou s rodiče se šli modlit za chod bohoslužby a děti v sále lítali za dohledu jedné holky (asi 15 let, věk se u černochů moc odhadovat nedá). Dětí tam bylo kolem 50 a dospělých nakonec asi 400 (397 černochů a 3 bělošky). Když přišli rodiče z modlící skupinky, rozdělili se do skupin v hlavním sále, podle funkce v rodině, a měli svoje Biblestudy asi na 30 minut. Kolem 11 začala bohoslužba v černošském stylu= všichni křičí Amen, nebo Halelujah, pořádný černošský sbor předzpěvákem a taky černošský kazatel. Všechno bylo dooost hlasité, že jsme si musela vzít Ibalgin, aby mi nepraskla hlava.
Liturgie byla asi taková= 45 min chvály, 30 min kázání, 30 min chvály kde lidi tancem šli dopředu a házeli do košů peníze, ale většinou házeli šeky se svými čísly kreditních karet. Potom bylo požehnání asi 5 dětí a na dalších 5 se už nedostalo a taky nesmělo chybět požehnání novomanželů. Celá ta divočina skončila asi ve 2 hodiny. Kázání jsem moc nerozuměla jelikož kazatel mluvil rychlou angličtinou s africkým přízvukem (což má i Ola- host táta). Po shrom měli připravené plechovky s limonádou a ovoce. (Kafe nepijí, protože energii berou od Boha)!!!!

Po shromku jsme jeli domů a jen tak relaxovali.
Já zavolala domů, že se mi tu nelíbí a že tady nevydržím. Brečela jsem a Ade si toho všimla a dostala jsem kázání na to, že jsem velká holka, která přece nebrečí!!! Že si mi v podstatě nemůže stýskat, protože ona odešla z Afriky, protože musela jelikož její manžel tady studoval. Takže ona to měla o hooodně těžší než já. A že když jsem sem jela, tak už věděla že nejsem dost připravená žít pryč a že nejsem dost vyspělá. A taky že si neumím hrát s dětmi!!! :D A že nesmím být smutná, protože život je krátký na to abychom byli smutní.
Taky mě sprdla, že jsem si v sobotu lehla, že mě potřebovala abych si hrála s dětma a že volný den mám jenom v neděli. (volný= ráno vstát vypravit a osprchovat děti)
Potom mě poslala ať jdu ven na procházku a trochu se srovnám. Tak jsem šla naštvaná s hudbou v uších. :D
Pak jsem jenom dostala PÁLIVOU  večeři, později uložila děti, vyžehlila jim uniformy a šla spát. Můj volný den! :)

V pondělí ráno jsem zase vypravovala děti a dopoledne zajela busem do města zlepšit si náladu. Koupila jsem si jídlo v Marks and Spencer a v Primarku teplý svetr (je mi furt zima). S kafem ze Starbucks jsem vyzvedla malou ve školce, dali jsme si rýži k obědu a odpočinek.
Potom jsem už jenom vyzvedla velkou holku ve škole a domů nám dovezli autobusem kluka ze speciální školy. Psali jsem úkoly, teda aspoň jsme se snažili. Kluk tady běhal po bytě, neposlouchal, mlátil mě, do toho neumí polykat sliny, tak jsem byla poslintaná a tak jsem to vzdala a šla jsem pro ně hrát divadlo. Rodiče přijeli kolem 6 a tím jsem měla "volno" takže jsem šla s dětma psát, číst a dělat úkoly pod dozorem rodičů.
Pak jsem s nima koukala na tv, ale když to pustili na Box s vysmátýma tvářema, šla jsem si číst. Hrozně se boxu smáli a když to skončilo, pustili si přímí přenos bohoslužby z jejich rodné Nigerie, kde zas křičeli Amen a Halelujah pořád dokola.

Úterý nic moc, dopoledne jsem nikam nejela a začala hledat novou rodinu.
Tady být opravdu nechci, nechovají se ke mě jako k člověku, který má být součást rodiny. A proto hledám dál. Tady to nezvládnu! Pracování s postiženým klukem, furt křičej, zpívaj (falešně), děti jsou docela umanutý a musí být po jejich a hlavně tady nemám celý den volno.

Doufám, že se máte líp než já!

Čao

Cesta do neznáma

Pokud tohle čtete, tak zřejmě víte, že jsem odcestovala do dalekého Skotska pracovat jako au- pair.Na tenhle blog budu přidávat zážitky, postřehy a taky fotky.

Ve čtvrtek jsem vyrazila na letiště, kde jsem se rozloučila s rodinou a odcestovala sama do Frankfurtu. Cesta letadlem byla úplně v pohodě a hodně jsem toho viděla. Při klesání mě začalo trápit ucho, ale to jsem nevěděla, že to druhý let bude ještě horší. Ve Frankfurtu jsem si dala kafe a zmrzlinu a čekala necelé 4 hodiny na let do Aberdeen. Ten byl už o trochu delší a nad mořem se rozlévala celistvá vrstva mraků. Takže skoro nic vidět nebylo, ale i tak to byl příjemný let. Jen do té doby než jsme začali klesat a moje ucho začalo umírat. Teď ho mám pořád trochu zalehlé.Na malinkém letišti v Aberdeen mě čekal hostdad. A zavezl mě "domů".

Doma holčičky netrpělivě vyhlížely a přivítaly mě moc hezky. Byly ohromené z toho, že jim říkám princezny a taky se divily mé výšce. Dali jsme si všichni večeři a potom jsme už jenom relaxovali a koukali na tv.
Pokojík mám malinký, ale hlavně s velkou postelí, která zabírá celý prostor v pokoji.
Můj první den mi všechno ukázala bývalá au-pair Tereza. Provedla mě celým dnem, napsala mi rozvrh a časy autobusů. Všude jezdím autobusem, dokonce už mám i vlastní průkazku. Ale hlavně mi ukázala město, kde je Primark, Starbucks, M&S, Costa Coffee, Pizza Hut a další pecky.Večer potom Tereza odjela a teď je to už jenom na mně. Celých devět měsíců tady. Zatím mám pocit, že to tady nevydržím, ale to jsou ty těžké začátky. Děti jsou moc hodné a roztomilé, i když to bude s postiženým chlapečkem asi trochu těžší.Děkuji za vaše modlitby a povzbuzení!!!! :)